Cuvée rosé (Zweigeltrebe + Frankovka) – růžové s charakterem a šarmem

Tohle cuvée není jen tak nějaká růžovka. Je to růžová s názorem, co ale pořád zůstává milá.

Barva? Sytější růžová s jemnými fialovými odlesky, skoro jako malinová zmrzlina.

Vůně? Třešně, višně, maliny, s nádechem květů fialky a dotekem kořenitosti – něco jako když se na procházce lesem zastavíš u maliníku.

Chuť je plnější, šťavnatá, krásně vyvážená – svěžest Frankovky se potkává s ovocností Zweigeltrebe. Výsledek? Víno, které tě skvěle podrží v horku při grilovačce a na jazyku ucítíš třešně, višně, ostružiny a s lehkou dochutí zralé švestky. 

Využiješ ho, když:

• chceš růžové, ale nechceš kompromis,

• griluješ drůbež a zeleninu nebo třeba hermelín,

• potřebuješ univerzální růžovku, která zvládne salát i steak.

Zweigeltrebe je původem z Rakouska a byl vyšlechtěn v roce 1922 křížením Svatovavřineckého a Frankovky, zatímco Frankovka je jedna z nejstarších středoevropských odrůd s kořeny v oblasti dnešního Rakouska až Maďarska a její původ je nejasný, ale je geneticky příbuzná Bílému hronu. Tahle růžovka není jen na parádu – je to víno, které má v sobě léto, lásku i trochu rebelie.

Zajímavost:

Zweigeltrebe – víno, co vzniklo, když vědec zapomněl, že není alchymista

Doktor Zweigelt si v roce 1922 řekl, že když už kříží hrozny, tak ať to stojí za to – a smíchal Svatovavřinecké s Frankovkou. A ejhle! Vznikla odrůda, která chutná, jako červené ovoce. Jenže – místo aby se slavilo, nikdo dlouho nevěděl, jak jí vlastně říkat.

Původně ho chtěl nazvat Rotburger (ano, jako nějaký červený hamburger). Nakonec to dopadlo jako ve škole: když nevíš název, pojmenuj to po učiteli. A tak máme Zweigeltrebe. 

Frankovka – víno, co bylo slavné dávno před tím, než to bylo cool

Frankovka, známá i jako Blaufränkisch, dostala jméno, které mělo vyvolávat respekt – “frankovské víno” totiž ve středověku znamenalo kvalitní víno ze západu, tedy “od Franků”. Jenže Frankovka nemá s Franky vůbec nic společného – pěstovala se hlavně v Uhrách, Rakousku a na Slovensku.

Takže šlechtické jméno, ale duše poctivého selského vína. A co víc – byla tak oblíbená, že se objevovala i v krčmách a na dvorech, což z ní dělá jednu z největších společenských spojek v historii vína. Prostě rebelka s aristokratickou fasádou.