Pálava – víno, které si umí říct o pozornost, aniž by zvyšovalo hlas

Pálava je jako ta žena, které si všimneš v místnosti plné lidí. Není nejhlasitější, ale jakmile tě pohledem chytí, jsi ztracen.

Barva? Zlatožlutá až jantarová s jiskrou a krásnou viskozitou, teplou barvou, jako pozdní odpoledne u vinného sklípku.

Vůně? Omamná, Pálava je prostě královna vůní. Výrazné květinové tóny – růže, šeřík, fialky, exotické ovoce, mandarinky, citrusy a skořice.

Na jazyku je Pálava bohatá, sladce kořenitá, ale zároveň jemná a hedvábná. Typicky můžeš cítit květiny, exotické ovoce, liči, med, příjemnou kořenitost a možná i vzpomínku na babiččin kompot – meruňky, hrušky, kandované ovoce.

Je to víno, které se nedá pít potají – chce být v hezké skleničce, za dobrého světla a s někým, kdo umí naslouchat.

Skvěle se hodí, když:

• si chceš dát pikantní asijskou kuchyni, aromatické sýry nebo třeba ovocné dezerty,
• ho plánuješ párovat s foie gras, kachnou na pomerančích nebo jen tak k hořké čokoládě,
• jdeš na rande a chceš udělat dojem.

 Pálava byla vyšlechtěna u nás v Československu panem Ing. Josefem Veverkou v roce 1953 křížením Tramínu červeného a Müllerem Thurgau. Pálava není jen víno. Je to nálada. A ta je sladká.

Zajímavost:

Pálava – víno, které mělo být tajemstvím, ale stalo se miláčkem národa

Když ji v 50. letech šlechtitel Josef Veverka zkřížil, vůbec se to nemělo stát. Tedy – mělo, ale tajně. Komunistická doba nepřála experimentům a vinařské šlechtění se muselo držet „schválených plánů“. Jenže Veverka měl v hlavě vlastní plán: spojit kořenitý Tramín a ovocný Müller a vytvořit něco výjimečného. No a udělal to tak trochu načerno – ve vinohradnické stanici v Perné, pod Pálavou. Dlouho o ní skoro nikdo nevěděl – víno vzniklé v ilegalitě, jako správný rebel jihomoravských vinic.

Až v 70. letech se Pálava konečně dostala do registru. Jenže to už ji lidé znali z pod ruky – a zamilovali si ji dřív, než se stihla stát oficiální. Dneska by se tomu řeklo „vinařský underground“ – akorát s krásnými tóny a vůní květin.